Olšava v Dallasu
Milovníkům amerických seriálů se vybaví proslulý ranč Southfork a zlotřilý „ Džejár“, hokejovým fandům zase loňský vítěz Stanleyova poháru klub Dallas stars, dalším zase atentát na amerického prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1963. Právě sem zavítala uherskobrodská Olšava na přelomu října a listopadu. Prostřednictvím Freda Wicknicka, se kterým nás náhoda svedla dohromady o loňských vánocích, jsme se stali hosty p. Harlana Crowa, majitele jedné z největších realitních kanceláří na světě.
Město jsme si prohlédli z autobusu, protože pěší vycházka je tu něco neobvyklého. Hned první večer se někteří pokusili vyrazit do města, ale byli nuceni se vrátit, protože nebylo kde přejít několikaproudovou silnici. Pohled na střed města plný mrakodrapů byl fascinující. Ta spousta obrovských kolosů působí skutečně impozantním dojmem, zvláště pokud jste předtím nic podobného neviděli. Architektura Dallasu představuje moderní výstavbu, nenajdete zde žádné historické budovy.
Jediná zastávka nás přivedla na místo atentátu na Kennedyho. V budově, odkud se střílelo, je dnes muzeum, u silnice, kudy auto projíždělo, je pamětní deska.
Cílem naší cesty z Dallaského Wyndman garden hotelu byl ranč Mill creek farm. Patřil stejně jako hotel našemu hostiteli. V Texasu je poměrně sucho, což jsme viděli už na krajině podél silnice. Přesto byl ranč plný krásných lesů a bujné zeleně. Uprostřed lesů a jezer stál Big house, letní sídlo, ve kterém bydlela dámská část výpravy. Muži pak pokračovali dál kolem jezera do kempu, kde na ně čekaly stany.
Už 15 let se tu každý rok scházejí „lidé, co ve svém oboru zaujímají ta nejvyšší místa“(starosta Dallasu atp.). Víkend tu patří aktivnímu odpočinku. Zvláštností tohoto „campout“ je, že se tu scházejí pouze muži. Úspěšní podnikatelé spí ve stanech, jezdí na koni, motorkách, střílí z luku a střelných zbraní, rybaří, plaví se v kanoích, tráví spoustu času s přáteli. Večer následuje kulturní program(letos Olšava a trojice představitelů vážné hudby původem z Ruska, Ukrajiny a Rumunska) a po něm volná zábava. Spousta z nich se shromáždila kolem klavíru a z předem připravených zpěvníků se zpívalo až do pozdních večerních hodin. Potěšitelné bylo, že i nám několika ženám bylo letos dovoleno zúčastnit se nabízených zábav, a zákaz tedy platil jen pro vlastní ženy.
Naše vystoupení se líbilo, Amerika folklór jako takový nezná. Velmi se líbily kroje, hlavně jednoduché brodské. Někteří měli co dělat, aby odolali nabídkám na jejich odkoupení.
Viděli jsme Ameriku poprvé a to jen velmi malou část, ale zkušenost to byla poučná a zajímavá.
Mgr. Lenka Švehlíková
