55. výročí založení Olšavy
Na sobotním vystoupení Olšavy "Když sem šél po Brodě" jsem si uvědomil, jak je dobře, když má město svůj soubor. A když má takový soubor, jako je Olšava, tak to je dvojnásob dobře. POřad byl sestaven z písní a tanců z Uherskobrodska a z Kopanic a byl pěkný. Pěkný na pohled i na poslech. Návštěvníci Olšavu, tu pětapadesátiletou i taneční i mladou nastupující generaci, ocenili zaslouženým potleskem.
Olšava byla přesně taková, jakou ji známe a jakou ji my, diváci a její příznivci, chceme mít. Chceme s ní být doma. A chceme si tu vůni našeho uherskobrodského domova vychutnat. Olšava nám to opět umožnila. Byli jsme si jisti, že nejsme někde, kam nepatříme, ba naopak, byli jsme obklopeni jistotou své krajiny, s níž jsme spojeni tisícerými pouty.
Ale pořad měl ještě něco, co stojí za zmínku. Byl i sondou do historie Uherského Brodu, která promlouvala prostřednictvím foklorního materiálu. O historii Brodu byla napsána řada knih. Ale položme si ruku na srdce - kolik jsme jich měli čas přečíst? A raději se ani neptám, kolik jsme jich přečíst chtěli. A v sobotu v Domě kultury stačilo mj. krátká ukázka židovského svatebního tance ve spojení s dobovými fotografiemi, aby nám vepsala jednou provždy do vědomí informaci o židovském světě, který je součástí (takřka zapomenuté) kulturní historie města Uherského Brodu. A tak jsme na sobotním večeru zahlédli a zaslechli kráčet Brodem dějiny. Bylo to jen pár chvil, několik asociací... A právě takové výlučné informace si člověk uchovává v paměti po léta.
Místní tisk, Jiří Jilík
