Smuteční oznámení

MVDr. Horymír Sušil       /14.6.1928 – 27.7.2010/

27. července 2010 náhle zemřel můj tatínek, hudebník, upravovatel lidových písní a také hudební pedagog Horymír Sušil. Původním povoláním zvěrolékař věnoval veškerý svůj volný čas hudbě. Jako malý se učil hrát na klavír a z vlastní iniciativy pak pokoušel další možné i nemožné hudební nástroje, až se jeho „osudovým nástrojem“ stal cimbál.

Narodil se 14.6.1928 ve Valašských Kloboukách. Jeho maminka Libuše Sušilová byla velmi aktivní sběratelkou lidových písniček, pohádek a výšivek. Určitě také její zásluhou a působením od útlého dětství se otec zapojil do folklórního dění v rodných  Kloboukách a také všude tam, kam ho studium, vojenská služba nebo zaměstnání povolaly.

Prošel celou řadu souborů, kde hrál na klarinet a cimbál, dokonce tu byly i nějaké taneční a choreografické aktivity. Spolu s dalšími nadšenci sbíral a zapisoval lidové písničky na Valašsku i Moravských Kopanicích. Upravoval je nejen pro zpěváky a muzikanty, ale také pro další kapely jako Broln, Technik, Oĺun, Ondráš či Kašavu.

Osudným pro osobní život se mu stalo opětovné setkání se „spolubojovníkem" z vojny J. Procházkou v r. 1958. Ten ho pozval na zájezd uherskobrodské Olšavy do Francie. Původně jako klarinetistu, ale nakonec nahradil cimbalistu, který nemohl vyjet za hranice. Díky této náhodě  v Olšavě potkal moji maminku Elišku. Kam má paměť sahá, kromě životního partnerství byla jeho sekretářkou a asistentkou, hlídala kalendář a s příslušnou výbavou ho vysílala na vystoupení , neboť bez jejího přičinění by většinu z nich určitě zmeškal.

Po přestěhování do Brodu hrál už natrvalo s Olšavou na klarinet a cimbál, aby se pak ke klarinetu vrátil, když paličky symbolicky předal svému synu Hynkovi. Jeho orchestrální úpravy a úpravy muziky k tancům tvoří stále velkou část olšavského repertoáru.

Po odchodu do důchodu se pustil do výchovy mladých muzikantů (cimbál, kytara, basa,klávesy, zobcová flétna, aj.) a jako počítačový samouk a o to větší nadšenec pro ně připravoval partitury a noty. Pro mladé cimbalisty napsal učebnici Moravské cimbálové etudy.

Hudba provázela mého tatínka celý život. V těchto dnech se s ním loučíme s bolestí v srdci o to větší, že odešel uprostřed činorodé práce se spoustou nápadů a plánů, které už bohužel nestačí uskutečnit. Zůstala tu zarmoucená  rodina, přátelé, kamarádi – muzikanti, žáci, na které se těšil, rozepsané noty a na stole v zahradě nedodělané paličky, které se cimbálových strun už nikdy nedotknou…  

Lenka Švehlíková - Sušilová