Olšava

Soubor písní a tanců Olšava u Uh. Brodu podnikl  posledních 2 zářijových týdnech zájezd do Číny. Přes spoustu potíží jako byly např. nenakloněné polit. okolnosti  v Číně, s tím související zpřísněné podmínky pro získání víz pro tak velkou skupinu a tedy i přes do posledního dne visící velký otazník nad naším výjezdem se to nakonec přece jen podařilo! Díky vstřícnosti a úsilí našeho čínského zprostředkovatele, neúnavné obětavosti „olšavské cestovky“ /přípravný výbor zájezdu/ a nezdolné víře v úspěch proběhl celý zájezd podle náročného plánovaného itineráře na výbornou.

Jeho první část jsme strávili v Pekingu. Hned po příletu jsme se rychle ubytovali v malebné části starého Pekingu – čtvrti „hutongů“ – plné malých krámků, dílniček, obchůdků, vyvařoven a jídelen, kdy místní obyvatelé spolu žijí díky malým prostorům jako velká rodina. Ubytování jsme si na radu brodské rodačky a naší kamarádky v Pekingu Lucky Markové a kulturního rady českého velvyslanectví p. Hoška našli přes internet a do poslední chvíle jsme netušili, jak bude vypadat.

První akcí v Pekingu bylo vystoupení na české ambasádě při prezentaci českých firem a jejich výrobků pro čínský trh, mezi jinými to bylo i nádherné sklo Broďana p. Stanislava Žampacha.

Pobytu v hlavním městě jsme maximálně využili k poznání pro nás tolik exotické země. Nebylo to jenom jídlo, ať už v čínských restauracích nebo jenom v malých krámcích v okolí našeho hostelu. Byly to především památky známé z hodin dějepisu, knih a televize. Mohli jsme tak obdivovat Zakázané město – původně obrovský komplex sídla císaře a jeho dvora, kam pod přísným trestem neměl normální smrtelník v době císařství přístup, Letní palác s nádhernými zahradami, Lama temple s nejvyšší sochou Budhy na světě /z 1 kusu santalového dřeva/, Chrám nebes. Fascinovala nás rozlehlost Náměstí nebeského klidu stejně jako jízda přecpaným pekingským metrem. Největším šokem byl neskutečný provoz na silnicích a křižovatkách, kdy by českému dopravnímu policistovi nestačily pokutové bločky. Jízda všech dopravních prostředků různými směry současně, často i v protisměru, přejíždění přes všechny možné čáry, kolik jich na silnici je, proplétání chodců, kol, skútrů rušnými křižovatkami, neustálé troubení. Na vlastní kůži jsme se stali účastníky pro nás chaotického dopravního provozu – vedle autobusu také v přecpaném taxíku nebo rikše. Musím však dodat, že za celou dobu jsme neviděli jedinou dopravní nehodu.

Užívali jsme si uchvacující pohled na do dálky se táhnoucí Velkou čínskou zeď i náročný výstup na ni. Obdivovali jsme šikovnost a dílo starověkých řemeslníků, dodnes beroucí dech svou rozlehlostí a dokonalostí.

Z Pekingu jsme se 7 hodinovou jízdou rychlovlakem CRH přesunuli do města Luoyangu, kde se konal Festival turistického ruchu s účastí 40 skupin různých žánrů. Jeho hlavní událostí bylo výpravné „šou“ v obrovské hale, tento pořad přenášela čínská televize a jeho organizátoři neponechali nic náhodě. Od všech skupin vyžadovali předem playbacky se zadanou délkou vystoupení. Program sledovala plná hala a vytvořila tak pro účinkující bouřlivou atmosféru.

Součástí festivalu byla i další vystoupení na jiných místech a náročný průvod městem s 8 zastávkami a vystoupeními na červeném koberci před tribunami. Jako jeden z mála souborů jsme tu nabídli místo neosobního playbacku živou muziku a její spontánní kontakt s tanečníky.

Město Luoyang bylo kdysi hlavním městem provincie, dnes „jen menším“ 5 miliónovým městem, tak jsme se těšili, co všechno uvidíme. Autobusy jsme se v neměnném pořadí všech 40 souborů přemísťovali k místům vystoupení i k cílům výletů: k řekou vymletému dlouhému hlubokému kaňonu Longtan, k jeskyním Longmen, kde kdysi dávno lidé do skal vytesali tisíce sošek Budhů od obřích až po miniatury. Navštívili jsme Shaolinský chrám a představení divadla Kung – fu, Chrám bílých koní – nejstarší budhistický chrám v Číně.

Náš 14 denní zájezd proběhl ve znamení dobré nálady, radosti z úspěchu, poznání nových krajů, úžasných zážitků a kontaktů s milými lidmi, pocitu, že jsme v konkurenci obstáli jako dobří reprezentanti sami sebe, své země a svého „rodného“ města. Náš dík patří všem, kteří nás podpořili jak finančně, tak i pomocí a cennými radami při organizaci.

Za Olšavu Lenka Švehlíková